Hana Radovesnická z Vojkovic je ženou mnoha profesí, která disponuje rozvinutým sociálním cítěním. Jako učitelka vzdělává a vychovává děti. Ve svém čase se věnuje sportovní kynologii a canisterapii.
– Jak byste někomu, kdo o canisterapii dosud nikdy neslyšel, tento pojem přiblížila?
Canisterapie využívá pozitivní působení psa na člověka. Přispívá k rozvoji hrubé a jemné motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvíjí orientaci v prostoru, sociální cítění, poznávání a citovou složku. Zlepšuje i koncentraci. Navíc pes svou přítomností dokáže vyvolat dobrou náladu všude tam, kde je jí nedostatek. A o tom, že úsměv léčí, není pochyb. Počátky canisterapie se dají vystopovat už v 9. století v Belgii, kde se uplatňovala u zdravotně postižených lidí. V 19. století se rozšířila i v Německu. Během první a druhé světové války byla tato metoda zavedena v nemocnicích, v nichž leželi vojáci, kteří přišli o zrak. Celosvětový rozmach nastal v sedmdesátých letech, kdy se už jednalo o kontakt dítěte se psem. V České republice se s canisterapií začalo prvními projekty až v roce 1993.
– Jakým způsobem jste se k ní dostala?
O canisterapii jsem četla, viděla jsem ukázky v televizi. Když jsem si pořídila fenku stafordširského bulteriéra Sašu, začala jsem vážně přemýšlet, že bych se mohla do této činnosti aktivně zapojit. Hlavně díky tomu, že pozitivní účinek přítomnosti pejska na lidi – a obzvláště děti – je zřejmý. Před dvěma lety jsem adoptovala Nanu. Zúčastnila jsem se semináře, potom následovalo úspěšné složení zkoušek s Nanou a Sašou.
– Která psí plemena se na tento druh terapie nejlépe hodí?
Ohledně plemen psů, která se na to hodí, nemohu posoudit. Viděla jsem při práci nejen velká plemena, ale i malá. Musí to být hlavně pejsek, který miluje lidi, není bojácný a agresivní. Musí zvládnout základy poslušnosti. Hlavně při práci s dětmi musí poslouchat i je. Plemeno stafordširského bulteriéra je opravdu úžasné. Tito pejsci, kteří se vyznačují láskou k lidem, mají ještě ke všemu úžasnou mimiku.
– Do kterých zařízení s pejsky za pacienty docházíte?
Se Sašou a Nanou docházím do speciální školy, která je určena dětem od 6 do 18 let. Potom do frýdecké nemocnice na oddělení dlouhodobě nemocných a následné péče. Když jdu za dětmi, někdy vezmu obě fenky. Děti nás vítají potleskem, ihned si vezmou fenky a začnou se s nimi mazlit. Pak s nimi chodí, provedou je slalomem, přeskakují nízké překážky, hází aporty, dávají povely – lehni, sedni a pac. Procvičíme barvy, počítáme nohy, uši, která je levá a pravá strana. Je na nich vidět radost a spokojenost. Některé děti, které se fenek bály, je už při druhém setkání chtějí pohladit a projít se s nimi. Další se usmívají.
– Jaké ohlasy na léčbu máte?
Je to úžasný pocit, kolik radosti a spokojenosti obě fenky rozdají. Dětem, které jsou na vozíčku, dávám Sašu nebo Nanu na klín, aby se nimi mohly pomazlit. V nemocnici na nás čekají pacienti v jídelně, kde se představíme. Opět si Nanu nebo Sašu pohladí, načež jim sdělím své zážitky s pejsky. Pacienty, kteří nemohou chodit, navštěvujeme přímo na pokojích. Buď si fenka sedne na židli vedle postele, aby ji mohl pacient pohladit, nebo ji dám přímo na lůžko. Fenka si lehne tak, aby se dala hladit. V nemocnici je to klidnější, radost je ale stejná. Naposledy se jedna paní, která jen ležela, při přiložení Nany začala usmívat, hladila ji a ke konci na ni i mluvila.
– Co vám tato práce, kterou děláte ve svém volném čase, přináší?
Je to úžasná „práce“. Někdy psychicky náročná, ale jsem moc ráda, že ji mohu dělat. Každý člověk jednou zestárne, může se dostat do nemocnice a domova důchodců. A pokud má rád pejsky, návštěva canisterapeutického týmu mu určitě udělá velikou radost. Jelikož jsem učitelka na prvním stupni, beru si děti jednou dvakrát ročně domů, aby se mohly potěšit a pohrát si nejen s Nanou a Sašou, ale i s ostatními pejsky.
—
“ Otázku plemen psů, která se na canisterapii hodí, nemohu posoudit. Viděla jsem při práci nejen velká plemena, ale i malá. Musí to být hlavně pejsek, který miluje lidi, není bojácný a agresivní.
Vizitka Hana Radovesnická se sportovní kynologii věnuje už dvanáct let. Se psy, s nimiž už dva roky provádí canisterapii, pravidelně skládá různé zkoušky. Zúčastňuje se chovatelských akcí, výstav a sportovních soutěží. S vycvičenými fenkami dochází nejen do frýdecko-místecké nemocnice, ale také do ZŠ speciální v ulici 28. října ve Frýdku-Místku.
MARTIN ŠRUBAŘ
Noviny Region Frýdecko-Místecko
Přidejte odpověď